Jdi na obsah Jdi na menu
 

16 - 20 leden 2010

  16.1 Sobota - zase ten pilník

    Otrnulo mi. Ráno jsem zase byla čilá jak rybička, nebolelo mě ani koleno, ani záda a po migréně nebylo ani památky, oblékla jsem se a vyrazila s Lordem ven. Venku bylo ještě tma, takže se Lord držel u mě a nikde netrajdal. (netoulal se)  Cestou do parku jsme potkali malého blikajícího pejska a jeho pána hromotluka.

    „V čem ho perete? Nějak se vám srazil!“ zeptal se mě ten pejskův bodygard. A tak jsme kousek šli spolu a zavzpomínali na naše bývalé čtyřnohé miláčky, povyprávěli jsme si ale jen ty veselé příhody.

Asi takhle se má vzpomínat, ale mi to moc nejde. Stále vidím Césara, jak na mě kouká z té deky, jak se ohlíží za mnou a taky stále cítím jak z něj odcházel život. A stále to bolí.

    Doma jsem si uvařila kávu, dala Lordovi snídani a snažila se nebýt smutná. Hodně mi s mou pochmurnou náladou pomohl chlopek, jen co vstal, začal hledat svůj pilník na nehty. Píši, že hledal SVŮJ doslova OSOBNÍ pilník! Pilník, který používá jedině on! On jediný s ním manipuluje, on jediný se s ním piluje … a co je na tomhle nejzvláštnější? On podezřívá z jeho ztráty nás! Ano deníčku, my všichni co na pilník nesáháme jsme podezřelí!

    Divné je, že ten pilník se nenašel i když jsem ho hledala na velice neobvyklých místech, jako je třeba špajzka a lednička … výsledek je ovšem nulový a jsem docela zvědavá, kde se nakonec pilník najde.

    Verunka dnes vyhodila zbrusu novou podprsenku, protože byla nepohodlná a kousala ji.

    „Však máš paragon, tak ji reklamuj!“ obořil se na ní chlopek.

    „A to mám v obchodě ukázat prso s červeně naběhlou bradavkou? Vždyť mám od ní bradavky jak šrouby od Titaniku!“ 

    Chlopek se trošku začervenal a nechal odpověď za zavřenými dveřmi kuchyně. Dnes měl službu on a Lord jak ucítil maso, nedal se odehnat.

    Abych Lorda přivedla na jiné myšlenky, oblékla jsem se a vzala ho ven. Lord miluje sníh, miluje vrány a miluje lov. Loví lidi, loví auta. Takže musím dávat opravdu velký pozor kde ho pustit, aby se vyblbnul. Naštěstí je sobota a zima, takže všichni raději sedí doma až na mě a Frankenštajna.  Ani nevím jak se to stalo a Frakenštajn stal vedle mě a bavil se s Lordem. No spíše bych měla napsat, že Lord se s ním rychle  dal do řeči. Opět jsem vyslechla Frakenštajové nářky a plačky, kvůli tomu, že ho nevzali k URNĚ a že mu i tentokrát doporučili nejen četbu, ale i psychologa. Pak se na mě podíval s očima šílence a temně pronesl: „Těším se, až se vyhlásí stanné právo!“

    „A co čteš?“ zeptala jsem se ho, abych odvrátila rozhovor jiným směrem.

    „Mein Kampf!“ řekl on nadšeně a já už se s ním raději bavila jen o počasí.

    Odpoledne opět byly velké neshody mezi chlopkem a Lordem. Ukázalo se, že chlopek je Lordova nejoblíbenější hračka, chlopek to poznal podle svých šrámu a protože už toho měl plné zuby, kousnul Lorda do ucha. Prý to viděl  v nějakém filmu.

No, na Lorda to dojem udělalo, takže se chtěl mermomocí revanšovat. Opět jsem musela řešit spory a být hodně objektivní a nikomu nenadržovat a šlo to moc těžko.

    Ach milý deníčku, vždy jsem tak ráda, když Lord a chlopek usne, někdy jsme už z nich opravdu zralá na Bohnice.

 

aaa1.png

17.1 Neděle - plány

    Ráno jsem vyrazila s Lordem ven, vychutnávala jsem klid, líbilo se mi, jak sníh křupal pod nohama. Pustila jsem Lorda, aby se vyblbnul ve sněhu a koukala na ty jeho obří stopy, které za sebou zanechával.

stopa.png

    Kdyby někdo v nic četl, strašně by se splet, jistě by si myslil, že tudy běžel velký vlčák a ne tří měsíční štěně. Pamatuji si, že i Cézar rychle rostl, ale zdá se mi, že Lord roste až moc rychle a taky je mohutnější, opravdu doslova roste před očima. Navíc Lord už teď při čurani zvedá  nožičku, takže si myslím, že to bude velice dominantní pes. „Jednou náš stejně sežere!“ prohlásil včera chlopek a já rozhodla, že Lord a chlopek musí chodit na cvičák, ale zatím to vím jen já. Chlopkovi to sdělím až trošku vychladne a pro Lorda to bude překvapení. Takový je můj plán.

A teď chlopkův plán.

    Chlopek opět zatoužil po lepším počítači na kterém by mohl hrát hry, které jeho notebook ani Verunčin počítač nezvládne. Normálně bych se těšila na to, že budu mít konečně svůj „chlopkův“ dorasovaný notebook, který stejně už umí jen psát. Jenže to by nesměl chlopek chtít koupit počítač přes internet. Prý si jeho kolega v práci koupil přes internet auto, tak proč on by si nekoupil počítač. Jen to dopověděl, už jsem jela jak kulomet:

    „Protože sis přes internet koupil duchny a museli jsme je vyhodit, jak děsně zapáchaly a ani x-té vypráni nepomohlo.Photobucket Pak ten foťák! PhotobucketTak ten ti poslali a on neměl požadované parametry!Photobucket Pak mobil!Photobucket Měl jinou značku,Photobucket jinou barvu než si chtěl! …“ argumentovala jsem a taky upozornila,Photobucket jak se s balíky na poště hází, jak jim padají a taky, že reklamace není přes internet žádná legracePhotobucket… a spoustu a spoustu jsem toho měla proti, ale chlopek všechno vyvrátil, najednou zapomněl na ty zapáchající duchny, na foťák s kterým se nedá domluvit, na mobil ze kterého by byla Barbi nadšená… prostě a jasně pohádali jsme se na všechna tato témata.

    Ano milý deníčku, je to tak, chlopek má opravdu sklerózu jak víno, na nic si nevzpomíná!

    Byla jsem naštvaná a jen co chlopek usnul, pustila jsem se do žehlení. Ne že bych žehlila ráda anebo se při žehlení chtěla uklidnit, to vůbec ne! Jen jsem nechtěla, aby mi chlopek do žehlení mluvil a ubíral plyn na žehličce. Prostě dnes už měl chlopek vybráno! Už bych další rozepře nesnesla.

    Jak já nenávidím žehlení s tou pitomou inteligentní žehličkou! 

Nakonec práce není na mazlení a tak jsem to vzala pěkně švihem. Nadopovala jsem žehličku vodou, zapnula ji a na sadila nejvyšší obrátky a protože žehlička prý žehlí i několik vrstev najednou, poskládala jsem si všechno prádlo tak šikovně, že i prostěradlo, mělo velikosti poskládaného ručníku.

    Řekla jsem si, že když na to ta inteligentní žehlička dýchne jen z jedné strany, musí být prádlo jako list a za deset minut jsem měla vyžehlen koš prádla.

 aaa1.png

18.1 Pondělí - krvavá družba a milosrdné lži

    Dnes bylo moc fajn a já opravdu miluji poletující sníh. Stáhla jsem si koleno, aby šlo tam kde já a vyrazila s Lordem ven. Opět jsem byla ráda, že nemůže nikoho a nic lovit a k dispozici má jen vrány. Vzala jsem sebou pískací míček a těšila se, jak Lorda unavím aportování. Doma už aportuje skvěle. Jenže když jsem hodila míček, tak hned zapadl do závěje a oba, Lord i já jsme měli spoustu práce s jeho nalezením, navíc se míčku sněhem ucpala píšťalka, takže už jen bublal a to Lorda nebavilo a  tak našel jinou zábavu, zjistil že míček jde koulet sněhem a míček se přitom zvědšuje až zněj byl kopačák, který jsem musela rozbít nohou.

    Doma jsem se znovu pokusila o sblížení Lorda s Tekil a ani tentokrát to neproběhlo bezbolestně. Tekil kousla Lorda do čumáčku.

Takže opět nejsou kamarádi.

    Odpoledne jsem měla namířeno k svaté Anně. Ne že by se mi k ní chtělo, ale svatá Anna se chtěla mermomocí pochlubit novou kuchyňskou linkou.

Tož linka je to hezká, ale hodila by se do jiné kuchyně.

    Možná kdyby ty žluté kachličky nebyly prokládané oranžovými kachličkami a jedna stěna kuchyně nebyla tak brčálově zelená a druhá stěna namodro a k tomu hnědý koberec a fialové žaluzie, mohlo to být i vkusné.

    

kuchyn.png       

Vím, že svatá Anna chtěla slyšet jenom chválu a tak jsem řekla, že je to velice originální a že takhle to barevně skloubit hned tak někdo nedokáže. A to jsem fakt nelhala.

 aaa1.png

19.1 Úterý – miluji sníh

    Sníh a sníh… a sníh, všude bílo. Hned ráno jsem se navlékla a šla s Lordem ven. Byla ještě tma a tak Lord moc neblbnul a držel se u mě, což bylo fajn, protože pískat na ústa, když je mráz mi moc nejde.

    Po vycházce jsem si udělala kafe a šla se osprchovat. Ve vaně jsem si nad svým nabouraným kolenem vzpomněla na doktora, který mi radil, že musím to koleno mít jak fotbalista. 

    No milý deníčku, dnes tak opravdu vypadalo a stačilo se jen několik týdnu neholit, takže jsem vzala žiletku a dala koleno znovu do podoby nabouraného dámského kolene. A hned jsem se cítila lehčí.

moje-noha.png

noha-lady.png

   

  Odpoledne jsem potkala lásku nelaskavou a opravdu byl nelaskavý. Nesnáším, když se mnou mluví jen tak napůl úst.

    Ach deníčku, už jsem to vážně vzdala, nemá to žádnou cenu, jen mi to ubližuje.

    Ode dneška si každé ráno hned po probuzení uvědomím, že jsem nemilovaná a že jsem sama. A budu si to tak dlouho vtloukat do hlavy až tomu uvěřím a mé srdce zkamení a stane se skálou! Pak už mi nikdo neublíží!

aaa1.png

20.1 Středa - učím se být nezamilovaná

    Ráno jsem otevřela oči a uvědomila si, že jsem nemilovaná a sama. Verunka má svou lásku Marka, chlopek má svou lásku psa a … jistě i nějakou tu majolenku. Lord má svou milovanou hračku - chlopka, Tekil má svou lásku Verunku… jen se mnou je to nějaké divné.

    Vstala jsem a šla s Lordem. Lord byl šikovný a musím ho pochválit. U nohy chodí skoro na jedničku, ale nesmí se někde kolem potulovat žáden pták, nebo kočka. Taky na přivolání nebo zahvízdání přiběhne okamžitě a pěkně způsobně se přede mě posadí. Prostě je to šikula, ale jak dlouho mu ta poslušnost vydrží to opravdu netuším.

    Lord byl z procházky dost utahán a tak si lehl a dal pokoj, já si uvařila kávu, hodila nohy na stůl a přemýšlela co vše mi láska dala a co vzala. Došla jsem k závěru, že mi dala trošku radostí, která stejně už dávno vyprchala a vzala veškeré iluze. Slíbila jsem si, že už nikdy, nikdy více se nezamiluji!

Takhle mi bude líp!

 aaa1.png